úterý 23. února 2016

Skaut

"Kdybys ho (pána) nikdy nepotkala, byla bys normální." Řekl Matematik. Jenže se mýlil. Byla jsem zkažena ještě mnohem dřív.
Když jsem potkala skauta, byla jsem v prvním ročníku na střední. Milá, hodná a naivní. Jen panna už ne. Se skautem jsme měli velmi málo společného. Chtěl se mnou chodit, souhlasila jsem. Protože, když je vám šestnáct, nešukáte s někým jen tak. Byl o dva roky starší než já. Měl krásné dlouhé blond vlasy, neuvěřitelně modré oči a byl hubený. Jinak prototyp populárního sobeckého kreténa. Bylo věcí cti se s ním tahat. Neměla jsem ho ráda.
Brával mě na výlety lesem, se svým obrovským čoklem, který se mě neustále snažil obskočit. Jaký pan, takový pes. Všechny výlety končily ve srubu, který patřil jejich oddílu. 


Byl leden. V lese bylo po kolena sněhu a my se jím brodili se školními batohy na zádech. Když jsme došli do chaty, poslal mě skaut nahoru do podkroví a přikázal, ať se svléknu. Předpokládala jsem, že chce dole v krbu rozdělat oheň. To se nestalo. Nechal mě mrznout. Místo toho přinesl provazy.
Položil mě na matraci a svázal mi ruce i nohy - každou nohu k jednomu sloupku schodiště.
"Je mi šílená zima."
On odvětil, že mě za chvíli zahřeje. Vzal do ruky velkou bílou svíci a vsunul mezi mé rty. Rval mi ji až do krku, jakoby to bylo jeho péro. Potom mi svíčku vrazil  do zadku a jezdil s ní v úzké díře. Nebudu lhát - opravdu jsem si to užívala. Najednou přestal, svíčku však nechal zaraženou v zadku.
Otočil se, ohlédla jsem se za ním a všimla jsem si, že má v rukou sirky. Dostala jsem strach. "Snad nechce zapálit TU svíčku?" pomyslela jsem si.
"Prosím, nedělej to..."
"Slíbil jsem, že tě zahřeju."
Trhnu rukama, snažím se vysvobodit. Marně. Jestli jsou skauti v něčem dobří, tak je to právě vázání uzlů. K mé úlevě vytahuje odkudsi další svíci. Zapaluje ji a kleká si mezi má stehna. Nakloní svíčku a lije mi vosk na bradavky. Naoko se bráním, kňučím, abych ho potěšila. Když už mám obě  kozy zlité voskem, ruka se svíčkou se přesune nad kundu. Nejprve skrápí voskem venušin pahorek - což cítím jako příjemné teplo a pak postupuje níž a níž k citlivějším částem pičky. Jednou rukou roztáhne pysky a druhou kape vosk na klitoris. A protože je svíčka hodně blízko, vosk je opravdu horký. Bolí mne to doopravdy. Přesně ten druh bolesti, který miluji.
Jsem nesnesitelně nadržená. Teď už mi ke štěstí schází jen jeho ocas. Přeji si, aby mě opíchal. Neřeknu mu to, dovtípí se sám. Jen si rozepne poklopec, vytáhne péro a strčí ho do mě - do tepla. Stál mu celou tu dobu. Moc dobře jsem to viděla. Při prcání má otevřené oči, nedívá se na mně, nemrká, občas se nepřítomně usměje. A až to na něj přijde, vytáhne ze mě ocas, popadne moje oblečení a vystříká se na ně.

Po tom všem odcházíme domů zimní krajinou beze slov.

čtvrtek 17. prosince 2015

Naposledy

Když zažiju příběh, musím chvíli počkat, než se mi rozleží v hlavě. Než se s ním smířím. Teprve potom ho můžu napsat na blog. Občas si připadám jako příšerný člověk.

Byla hluboká noc. Napsal mi ať přijdu. Čubky si člověk ve dne domů nezve. Pochopitelně. Měla jsem na spěch. Osprchovala jsem se, oblékla se a s mokrými vlasy a bušícím srdcem jsem utíkala na tramvaj. Každá návštěva u něj pro mě byla velkým svátkem. Za půl hodiny už jsem byla u něj.
Zeptal se, jestli umím šít. Pak mi dal nějakou košili na zašití. Taky víno. A odešel do koupelny.
Když se vrátil, byl úplně nahý. Nevěděla jsem kam s očima.
"Na co čumíš? Myslíš si, že se lidé sprchují oblečení?"
"Ne, pane."
"Dobře. Tohle je můj byt, budu si tu chodit, jak chci."
Posadil se na židli.
"Pojď sem."
Postavím se před něj.
"Klekni."
Klečím před Pánem a už vím, co mám dělat. Přeje si olízat prsty na nohou. Tohle přece musí poslušné fenky dělat. A zatímco oddaně olizuju nohy, postaví se ocas. Vezmu ho do ruky, zbožně se na něj koukám a laskám ho. Pán mě odstrčí.
"Jdi umýt nádobí."
Strašně neochotně, ale přece jen jdu. Volá na mě z pokoje, ať pohnu.
Když mám hotovo, vrátím se do pokoje, kde už mě Pán čeká na posteli. Chce ať si lehnu na bok vedle něj.  Něco studeného mě zastudilo mezi nohama. Věc začala vibrovat. Vibrátor Pánovo přítelkyně. Snažím se na to nemyslet. A k zadku mám přilepený jeho ocas.
"Potřebuju jít čůrat."
Pán mě pustí, ale jde za mnou do koupelny. Stojí ve dveřích a dívá se, jak sedím na toaletě. Jsem z něho tak vystresovaná, před ním to prostě nejde.
"Chtělas chcát. Tak dělej. Nebudu čekat celej den."
"Stydím se před vámi!"
V tom se pán postaví přímo přede mne, roztáhne mi nohy od sebe, tak že sedím téměř obkročmo a vychčije se mi na prsa a na břicho. Odejde. Dá mi chvilku soukromí, pak se vrací, chytí mě za vlasy a odvleče zpátky do pokoje.
"Něco jsem pro tebe vyrobil."
Nadzvedne matraci a ukáže mi kovová očka v rámu postele. Provlíkne jimi provaz a přiváže mé ruce, každou k jednomu rohu. Pustil hudbu. Soundtrack k filmu Duke of Burgundy.
Čekala jsem mokrá na jeho ocas. Jenže on se rozhodl mne místo píchání trápit. Ze zásuvky pod postelí vytáhl krátký jezdecký bič.
"Je dobrý, co myslíš?"
"Ano, vypadá kvalitně."
"Tak ho vyzkoušíme."
A praští mě přes kozy. Trochu vykřiknu a ucuknu. Moc se ale hýbat nemůžu. Pálí mě to, ale stejně prosím o přídavek. Bije mě střídavě přes prsa. A já ho prosím, škemrám, aby mi seřezal i kundu. Vyslyší mě. Snažím se nehýbat se a držet, ale moc mi to nejde. Klekne si mezi má stehna, takže je nemůžu sevřít a pokračuje ve výprasku. Pak usoudí že mám dost a bez velkého otálení mě začne mrdat. Bolí to. Ale zvláštně slastným způsobem. Plive mi do pusy. Vzdychá a vidím mu ve tváři, že už bude. Jenže ze mě nevytáhl péro. Udělal se do mě. Samolibě se na mě usmívá. Odváže mě.
"Teď budeš mít moje dítě, čubko. Je to čest? Jsi šťastná?"
A já jsem sprostá, nešťastná, naštvaná a všechno dohromady. Nadávám mu, hážu po něm věcmi.
"Lhal jsem. Hrál jsem to. Nikdy bych s tebou dítě nechtěl. Nemohl bych s tebou žít. Miluju svoji přítelkyni."
Poslední věta mi sebrala chuť existovat. Obleču se, posbírám si svoje sakypaky a celou dobu po něm křičím,už mu ani nevykám, hádáme se a pak odcházím z bytu, nechávám otevřené dveře a ječíme po sobě na schodišti. Ze vzteku a  žárlivosti ještě strhám jméno jeho přítelkyně ze schránky na dopisy a jedu domů.
Od toho večera šlo všechno do piči. Ještě týden jsem měla fialový šrámy na prsou.

čtvrtek 3. prosince 2015

Pitomý léto

Od jisté doby se nemohu udělat. Nedosáhnu orgasmu s nikým. Dokonce ani sama ne. Mrdám, užívám si to, ale ten vrchol uvolnění a slasti prostě nepřichází. Smířila jsem se s tím. Čas od času mi ale přeskočí a vydám se tu ztracenou radost hledat.

Zajíček - kluk, co mi odpověděl na inzerát na amatérech. Vietnamec. Jen o kousek vyšší než já, velmi štíhlý. Je mu asi dvacet a téměř neumí česky. Žije tady teprve rok. Vypadá ještě mladší, než ve skutečnosti je.
Sešli jsme se na zastávce kousek od mého bytu. Zajíček vypadal důvěryhodně, nebyl důvod nepozvat si ho k sobě. Byl trochu nervózní. Díky tomu mu téměř nebylo rozumět. Posadila jsem ho na gauč, snažil se mi něco vykládat, střídavě mi vykal a tykal a mě došlo, že musím konat. Že si s ním prostě nepokecám a je tedy třeba přejít rovnou k věci. Políbila jsem ho. Velmi rychle pochopil, strčil mi ruce do výstřihu a osvobodil má prsa. Pak mi stáhl kalhotky, chtěl ať se postavím a odvedl mě k posteli. Nebyl to můj první asiat, ale znovu jsem byla překvapená, že voní úplně jinak, než "naši" kluci. Lehl si na záda a já mu svlékla kalhoty. Ocas - trochu menší, čekala jsem to - už stál v pozoru a těšil se na mne. Nasedla jsem a začala jsem se houpat. Zajíček mě chytil za kozy a řekl:"Jsi žena krev a mléko." Rozhodla jsem se, že to budu brát jako kompliment. Skákala jsem na něm dlouho. Nebavilo mě to. Je hrozná pitomost chtít po holce, aby byla nahoře, pokud máš malý péro. Nic necítí.  Zajíček ale narozdíl ode mě spokojený byl. Udělal se, vystříkal se na své břicho. Oznámil mi, že chce ještě a odešel ze sebe smýt semeno. Podívala jsem se na telefon. Mrdali jsme čtyřicet minut. Napsala jsem to Pánovi. Měl by vědět, co jeho čubka dělá ve volném čase.
Když se Zajíček vrátil, klečela jsem na čtyřech a doufala, že budeme šukat jako zvířata. Jenže on nechtěl. Párkrát přirazil, opět si lehl na záda a čekal, že budu dál jezdit na koni. Neměla jsem na výběr. Dalších několik desítek minut skákání na malém ocase nikam nevedlo. Necítila jsem nic. Netěšilo mě to. Po hodině a padesáti minutách hopsání na žlutým klukovi jsem měla úplně bolavou a rozpíchanou kundu. Další kolo jsem odmítla a vyprovodila jsem Zajíčka ven. Když odcházel řekl mi:"Už nehledej, už jsi mne našla." Jenže já ho nikdy víc nechci vidět.

Celou situaci jsem po telefonu vylíčila Pánovi. Zdál se být dost pobavený a chtěl, ať se s ním sejdu v centru města, ukážu mu jak ji mám zničenou a koupím mu doutníky. Počkala jsem na něj v kavárně. Když přišel posadil se naproti mě, naklonil se pod stůl a nahlédl mi pod šaty. Kalhotky jsem si samozřejmě nevzala.
"Nevypadá zas tak použitě."
"Ale opravdu mě bolí."
"Nemáš dělat hlouposti. Takhle jsi to přece chtěla, ne?"
"Ne. Bylo to strašné, nudila jsem se. Chci vás."
"Dobře. Odteď smíš mrdat jen se mnou. Se mnou a s Matematikem."
Pak jsem ho uplatila doutníky a přesvědčila, ať jde ke mě domů. Cestou jsme minuli několik vietnamských večerek, do každé mě žertem posílal, ať si jdu zašukat.
Když jsme byli doma, posadil se do křesla a zapálil si. Položila jsem mu hlavu na klín a tiskla se k jeho rozkroku.
"Nechej toho. Dnes nemám vůbec náladu tě píchat."
Jenže jeho péro doposud ještě uvězněné v kalhotách říkalo něco jiného. Vysvobodila jsem ho a vzala mezi rty. Pán mě odstrčil, zvedl se z křesla a šel směrem k posteli, kde mě asi před hodinou trápil svým mizerným prcáním Zajíček.
"Tady tě šukal?"
"Ano."
Pán byl škodolibý. Lehl si na záda.
"Tak jestli chceš mrdat, budeš zase nahoře."
Neodporovala jsem mu. Sedla jsem si na to tolik zbožňované péro a snažila jsem se nekňučet bolestí.
"Dělej, přirážej. Chtělas šukat, tak dělej."
Snažím se. Se zatnutými zuby poskakuju na Pánovi. Bolí to. Vyklouzne ze mně. Moje chyba. Můj Pán se na mě zamračí a hrozí mi, že jestli se to stane ještě jednou, dostanu facku.
Znovu jsem se napíchla a projížděla si ji ocasem. Strašně jsem ho chtěla. Kunda ale ne. Opět ze mě vypadl. A na mé tváři přistane nečekaně rázná facka.
"Mám toho dost. Nesnažíš se." 
Pán se mnou ztratil trpělivost. Chce odejít. Chytím ho za ruku a táhnu ke gauči. Ohnu se přes opěradlo a chci, ať mě ojede zezadu. Jen jednou jedinkrát zasune, pak se obléká a jde pryč.
"Říkal jsem ti, že dnes nemám náladu."
Kurva, já ho tak strašně chci.

Jsem sama. Snažím se udělat se sprchou. Taky to nefunguje. Vyplýtvám všechnu horkou vodu.

Matematik se konečně vrátil z práce. Ještě než si stihne lehnout ke mě do postele žádám ho, aby mě ojel. Je pro. Jsem překvapená. Pička mě pořád ještě bolí. A když do ní můj nejmilovanější vrazí svého ohromného čůráka, je to peklo. Je tma, nevidí jak se tvářím. Netuší, co jsem celý den dělala a já tentokrát nemám chuť mu nic vyprávět. Třeba mi ale právě jeho ocas přinese vyvrcholení. Nehodlám přestat. Ležím pod Matematikem a nechávám se šoustat. Jsem úplně pasivní. Jsem jako hračka k ošukání. Tak jak to má rád. Přiráží tvrdě, pravidelně, rychle. Sex pro něj není zábava. Je to potřeba. Nutnost. Ošukat, postříkat a nechat být. Ani tentokrát se nic nestalo.

Jsem zničená. Ale pořád chci. Půjdu ještě ven, opít se do baru.

Potřebuju totiž ještě nějakého Skandinávce...

pátek 6. listopadu 2015

Kamarádka II.

Jsem nestálý spratek. Nevím, co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu. Uplynulo pár měsíců, od chvíle, co jsem naposledy viděla Kamarádku. Od té doby mi několikrát psala, jenže já - coura nevyrovnaná, jsem nevěděla, co chci. Pak se mi naštěstí přeci jen rozsvítilo. Ohákla jsem se, koupila dost dobré víno a vypravila se do jednoho krásného zapadákova asi dvě hodiny od Prahy.
Provedla mě městečkem, ukázala mi svůj malý byt. Setmělo se a já otevřela lahev. Čas pít. Víno stoupalo rychle do hlavy. Mluvila jsem hodně o sobě. Snažila jsem se bavit ji.
"Jsi strašně zajímavá." Řekla.
Na její žádost jsem si svlékla šaty a zůstala jen v černém krajkovém prádle a punčochách s podvazky. Ona zůstala stále zcela oblečená. Čekala jsem další příkazy. Jenže žádné nepřicházely.
Má Kamarádka se ostýchala. Dopily jsme flašku. Zdráhala se nabídnout vlastní - prý pro mne není dost dobrá. Jenže já nejsem doopravdy snob - je to jen  póza. Piju, co teče.
Z chlastu se mi zachtělo chcát. Oznamuji jí to a má ovíněná Kamarádka chce, ať to udělám před ní. Přinesu si kýbl z koupelny, postavím ho doprostřed obývacího pokoje, stáhnu si kalhotky a už stéká do kbelíku teplý zlatý pramínek. Nedělá mi to před ní problém. Koukám jí celou dobu do očí. Pozoruje mne se sotva zřetelným úsměvem na rtech. Když je dokonáno, znova si obléknu kalhotky, doliju nám víno a čekám na další nápady mé krásné hostitelky. Od minula zeštíhlela. Má vosí pas, štíhlé nohy. Ale ta velká božská prdel jí zůstala. Stejně jako kozy.
Pomalu mizí i druhé víno. Já jsem stále použitelná, ale Kamarádce ztěžkl jazyk a ještě si prý chce jít zahulit. Snad hodinu motá brko. Potom se omluví a odejde na balkon.
Osaměla jsem. Čekám na ni dlouho. Nadržená, zvědavá, lačná.  Nevrací se. Jdu raději za ní. Sedí na balkoně, nevypadá dobře. Přehnala to s pitím. Jsem trochu rozčarovaná. Vezmu ji do náruče a odnesu do ložnice. Celou ji svléknu. Sobě jen kalhotky. Přijela jsem se sem pobavit, moc mě nedojímá, že spí.
Leží nahá na břiše. Roztáhnu jí nohy od sebe a vydám se na průzkum. Především mě zajímá její zadní díra. Kamarádka je úplně mimo. Vydaná mi na milost  - a mělo to být obráceně. Nasliněným prstem se šťourám v její řiti. Nereaguje. Báječné! Mohu tam tedy strčit i dva. Przním tu růžovou hebkou prdel a čichám ke kundě. Voní chtíčem, šťávami. Neovládnu se, vytáhnu prsty z díry a mlsně ji olížu kolem dokola. Kamarádku to probudilo. Vstala, řekla: "Půjdeme vedle do pokoje." Jakoby byla najednou zcela střízlivá. Šla jsem za ní, jako pejsek.
"Klekni si na čtyři. Roztáhni nohy. Pořádně. Ještě víc."
Poslechnu ji. Nohy roztažené, téměř se kundou dotýkám země. Kamarádka vytáhne krabici od bot, ve které schovává rozsáhlou sbírku umělých čůráků.
Hned mi jimi šoustá obě díry. Najednou je sprostá, přímá, nepáře se s tím. Péro, co mi narvala do zadku po chvíli vytáhne a do rozpíchaného zadku mi vklouzne dlouhý mokrý jazyk. Nedá se říci, že by mě lízala. Spíš prostě šoustá mou prdel jazykem. Třesu se. Mám co dělat, abych nespadla.  Kamarádka mě drží za stehna, mačká je, hněte. Nenávidím to, přesto nic nenamítám. Vypadá totiž, že se jí ta měkkost líbí. Do kundy mi zas šoupne umělýho čůráka. Mrdá mě opravdu odhodlaně. Pička mi čvachtá. Stačilo. Je načase se vystřídat.
Má milá leží opět na břiše. Zasypávám ji komplimenty na téma její skvělý zadek. Přehrabuju se v krabici s pérama, až vyberu jedno dvojitý, abych potěšila oba otvory naráz. Nejprve v ní hračkou jen opatrně vrtím, brzy ale zjišťuju, že Kamarádka je na podobné prasárny zvyklá a vrazím jí oba čůráky dovnitř nadoraz. Náramně se prohnula v zádech, čubka moje. Má příjemný hlas - vzdychá.
Dávám přece jen přednost teplému lidskému tělu před náhražkami roztodivných tvarů. Přestanu ji trápit ocasy a ochutnám růžovou, rozdělanou píču. A do zadku, aby ho to nemrzelo, vklouznou dva mé prsty. Je tam báječně horko a úzko. Cucám poštěvák jak o život a doufám, že se udělá. Jenže ona ne. Zastaví mě a oznamuje mi, že na to, aby se udělala je jí příliš nevolno. Je mi to docela fuk. Ale skončit ještě nechci.
"Štveš mě. Pojď. Lehni si ke mě na klín."
Poslechne. Mlčí. A já ji pomalu hladím po zadku a připravuji ji na fakt, že po něm dostane.
"Jedu za tebou šílenou dálku, ty mi naslibuješ bůhví jak nebudeš dominantní a hustá. Nakonec se ožereš jako prase, div že se vůbec držíš na nohou a pak mi jako ta nejposlušnější čubka hodinu lížeš prdel?"
Nic neříká. Neprotestuje.
Praštím ji dlaní přes půlky. Žádná omluva nepřichází. Ani nevzdechne. To mě trochu rozčílí. Nasázím jí na prdel, co se do ní vejde. Už mě bolí ruka. Krásně jí zčervenaly půlky. Usoudím, že jsem ji potrestala dost, opět ji hladím. Teď už po unaveném, zbitém a horkém pozadí. A má milá konečně promluví:"Po tomhle už to nebude tak, jak jsme chtěly. Jsi totiž zkušenější než já." Typické.
Pošlu ji do postele, sama usnu na pohovce. Ráno zmizím. A na FB na mně čeká zpráva:"Byla jsi skvělá Nano!"
Já vím.

pondělí 12. října 2015

Matematik

O Matematikovi jsem se zmínila už dřív. Můj oficiální přítel, se kterým žiju. Po sexuální stránce ho nezajímám. Dává přednost honění. "Mrdání je ztráta času." Nicméně není majetnický a má pochopení pro mé potřeby. Pochopení pro mou neukojitelnou chuť prcat. Dal mi naprostou svobodu. Mohu jít  s kým chci. Neptá se. Jenže já po něm toužit nepřestala. Je těžké nechtít ojet někoho, vedle koho usínáte. Obzvlášť když spává nahý. Proto jsem se nevzdala a pokračovala v nerovném boji s kurvama z pornovideí. 


Je noc. Ležíme v posteli. Matematik leží na břiše, před sebou má notebook a pracuje. Jako bych tu ani nebyla. Já ležím na boku, otočená k němu a prohlížím si jeho svlečené tělo. Nejraději mám asi jeho předloktí a jeho zadek.
"Co děláš?" Ptám se.
"Algoritmus."
"Jsi tak neuvěřitelně chytrý..."
"Proč? Protože píšu čísla?"
"Ano. Já dovedu psát jen písmena."
Neodpovídá. Zase je zažraný do věcí, které nechápu. Jeho myšlenky jsou možná někde mimo, ale jeho tělo je tady. A je báječné. Je svalnatý, ale tak nějak sám od sebe. Fitkoblby nenávidím.
Kloužu mu prsty od krku dolů po zádech až k šťavnatému zadku. Tomu se zatím schválně vyhýbám. Pak pokračuju vnitřní stranou stehen ke koulím, které šimrám. K ocasu se nedostanu. Leží si na něm. A pak - konečně - přijde řada na kulatou, mačkavou prdel. Nedokážu ho po ní pomalu hladit. Neumím se tolik ovládat. Chňapnu každou půlku do jedné ruky a roztahuji je od sebe. Dívám se na svěží růžovou díru, plivu na ni a připadám si skoro jako vítěz. Dobyla jsem zakázané území. Matematik vůbec nereaguje a pořád se věnuje svým algoritmům.
Položím hlavu na jeho stehno, jednou rukou stále roztahuji jeho zadek a prstem ruky druhé velmi nesměle kroužím po dírce. On stále nic nenamítá.
"Líbí se ti to?"
"Nevadí mi to."
To je pro mě znamení, že si můžu dovolit víc. Vyměním prst za jazyk. Lížu jeho doposud velmi nevinný anál. Jsem nesnesitelně nadržená. Na prostěradle se pod mou kundou už nejspíš vytvořila slizká loužička. Začnu si ji dráždit prsty. Jazyk stále nemá dost, chce dovnitř. Strčím ho tam. Lituju, že je tak krátký. Šoustám úzkou prdel jazykem, prstím si píču a přestávám vědět o světě. Chtíč. Nic víc. Matematik mlčí. Jeho tělo také. Ani náznak spolupráce. Jenže mě to nestačí. Já chci ještě víc.
"Prosím, sedni si mi na obličej."
"Ok."
Ležím na zádech, kundu si pro změnu dělám vibrátorem a na tváři mi sedí nejskvělejší prdel na světě. Všímám si, že si honí čůráka. Tak přece jen se mu to zalíbilo! Houpe se na mě, nos mám zabořený v jeho zadku, vyplazeným jazykem lížu, co se dá a po čele mi kloužou jeho koule. Vibrátor jede na nejvyšší rychlost, přilepenej na poštěváku. A já jsem docela mimo.
Najednou matematik sleze a povídá:
"Vyhoním si. A nebo víš co? Ojedu tě."
Chvíli mě mrdá zezadu (do kundy ovšem, k prdeli se on nesníží), ale pak mne otáčí na záda, mé nohy si hodí na ramena a šuká jak nejrychleji může. Padají na mne kapky jeho potu. Těsně než se udělá mi plivne do pusy. Vystříká se mi na břicho. Ocas utře o mé stehno a vrátí se do pracovní polohy.

pátek 9. října 2015

Měla jsem tu čest

Přišla jsem o pána. 

Hledám dalšího?

Nevím. Ne však nikoho horšího, než byl on sám. 

Kdo to ale byl? V první řadě a za všech okolností gentleman. Před lidmi se ke mě choval, stejně jako k ostatním ženám - jako k dámě. Skutečnost, že jsem jeho oddaná čubka, na tom nic neměnila. 
Byl nadán ohromným talentem. Živil se hudbou. Muzikanti jsou neodolatelní. Klukovi, co stojí na pódiu nelze odolat. Klukovi, k němuž se upíná mnoho dalších řasenkou obtažených očí. 
Jeho fantazie byla bezbřehá. On si přál a já mu pomáhala plnit jeho perverzní přání. Uměl mluvit. Motat všem holkám hlavy. Pamatuji si snad vše, co mi kdy řekl, napsal. Na rozdíl ode mne si příběhy dovedl vymýšlet. Já neumím než popsat věci, které jsem zažila. 
Jak vypadal? Byl malý. Jen o malý kousek vyšší než já. Nerada jsem s ním nosila podpatky. Ale přál si to. Můj pán byl téměř chorobně štíhlý. Navzdory tomu měl hezky tvarovanou postavu. Díky své drobnosti vypadal pořád jako když jsme se před lety poprvé setkali.Jakoby mu stále bylo náct. A jestli mu přibyly nějaké vrásky, já to neviděla. Měl útlé, štíhlé svaly a mimořádně hebkou kůži. Jeho břicho se stalo mou pomyslnou šablonou pro hodnocení všech břich budoucích. Pán měl také překvapivě hezký kulatý zadek a uměl si ho užívat. A teď to nejlepší - v obličeji vypadal jako mladší Tom Cruise.
Znechutila jsem vás svým sentimentem? 
Pokusím se to napravit. 

Pán mě poprvé pozval do nového studia, kde nahrává hudbu. Je to místnost o velikosti tanečního sálu v krásném starém domě kousek za městem. Chtěl abych přijela a pomohla mu s úklidem. Netušila jsem ale, že mým úkolem nebude schovávat nástroje a motat kabely. To zvládl pán sám. Já jen stála na pódiu, natáčela jej při tom  a co 10 minut ho upozornila, že je čas změnit oblečení. Zvláštní způsob, jak si zpříjemnit úklid.
Když bylo hotovo, zeptal se mě pán, jestli chci něco pít. Chtěla jsem. Vždycky chci. Dostala jsem džus s vodkou. On téměř nepil. Nikdy nepil. Pán si sedl ke stolu, který stál na pódiu a začal stříhat video, které jsme vytvořili. Já seděla na zemi, navzdory faktu, že tam byla ještě spousta židlí. Čubka patří na zem. A tiskla jsem se k jeho nohám a klopila do sebe jednu vodku za druhou (džusem jsem pro sebe neplýtvala), abych se zbavila té nervozity, která na mne padla pokaždé, když jsem mu byla nablízku. Pán přestal na okamžik pracovat, shlédl dolů na mě, významně pozvedl obočí a podíval se na špičku své boty.  Vyzout. Pochopila jsem. Zula jsem mu nejprve jednu botu i s ponožkou a začala hladit milovanou nohu. Jemně jsem přejížděla prsty nejprve po nártu, pak po chodidlech. Pán se na mě znova přísně podíval. Přál si abych lízala. Jsem jeho ponížená fena. Udělám to moc ráda. Klečím na zemi a olizuji jeho nohu. Velmi pomalu a pečlivě. Ocucám každý prst zvlášť. Jsem blaženná. Takto to má být. Je pán. A já jsem cokoliv si bude přát. Kopne do mě. To znamená, že se mám věnovat i jeho druhé noze. Znovu jej zouvám a mazlím se s překrásným chodidlem. A jeho to doopravdy vzrušuje. Dělá to pro své potěšení. Když mám pocit, že jsem obě jeho nohy uctila dost, narovnám se a dlouze se mu zahledím do rozkroku. Nic nenamítá. Osvobodím jeho perfektní, růžový ocas z vězení v kalhotách, kde byl narvaný až příliš dlouho. Stojí mu od chvíle, co jsem si před něj klekla. Vezmu si ocas do huby a kouřím, jakoby na tom záviselo všechno. Tohle je můj pán. Musím se snažit. Chvíli jsem něžná a pečlivá, pak zase lačná polykačka čůráků. Je mu jasné, že bych dala cokoliv, aby do mě zastrčil svou chloubu. Jsem  posedlá jeho pérem. Jenže taky ví, že mám krámy. Smiluje se nade mnou? Přestanu kouřit, naliju si další vodku a vypiju ji. Pán mi zatím stáhne výstřih pod kozy a vysvobodí je z podprsenky.
"Chceš šukat?"
"Ano pane."
"Tak si ji jdi umýt."
Odejdu si umýt nedočkavou kundu do koupelny. Když se vrátím, je v sále tma, jen uprostřed místnosti je hromada polštářů na kterou směřují všechny reflektory. Můj pán stojí ve tmě a říká mi:
"Jdi tam. Chci si to nahrát."
"Ale pane, já nechci."
"Proč nechceš?"
"Jsem tlustá, budu vypadat hnusně."
"Tohle je lichotivý světlo. Mazej!"
Vyděšená vcházím do záře reflektorů. Je tam příšerné horko. Lehnu si na polštáře, pak přijde můj pán a otočí mě na břicho. Chci mu ještě vylízat zadek, ale na to není čas. Vyhrne mi sukni a okamžitě, bez nějaké předehry do mě vrazí péro. Rukama drží kozy a přiráží rychle, tvrdě, nemilosrdně. Chce se udělat. Hned. Já jsem tady pro něj, jako hračka k opíchání. Nejsem tady, aby mě potěšil, aby mi přičaroval vyvrcholení. Jsem tady, abych držela. Když to na něj přijde, obhodí mi mrdkou kozy. Snažím se škemrat o přídavek. Marně.


Děkuji vám pane. Děkuji za každou kapku, kterou jste na mne vyplýtval.

neděle 30. srpna 2015

Une nuit à Paris

Letošní léto se nepovedlo. Stala se jedna smutná věc, která zastínila vše ostatní. A já najednou cítila, že potřebuji změnit vzduch. Alespoň na chvíli. Praha se stala ponurým pomníkem něčeho, co už se nedalo vrátit. Vydala jsem se proto na pár dní do Paříže. Ve dne provázet - a v noci? To se teprve uvidí... 

Pronajala jsem si menší byt v podkroví ve čtvrti Montmartre. Bylo asi devět hodin večer, když jsem se vrátila po celodenním chození po památkách. Myslela jsem si, že budu relaxovat, odpočívat. Moc dlouho mi to nevydrželo. Tam venku byl život a já větřila zábavu. Zajdu se alespoň podívat na Sacré Coeur, projdu se, vyčistím si hlavu. Bazilika stojí asi pět minut chůze od bytu. Nijak se nechystám, prostě vyjdu ven a vydám se strmou dlážděnou cestou nahoru. Mám pocit, že mě někdo sleduje. Rychlou chůzí pokračuji dál, nechci se ohlížet. Nejspíš mě chce okrást, myslím si. Dojdu až k lanovce, co stojí pod kostelem a doufám, že ve frontě turistů bude bezpečněji. Jenže přízrak mě doběhl a promluvil na mě.
"Dobrý večer, jestli chceš, ukážu ti Montmartre." (francouzsky)
"Ahoj, chci. Je to od tebe milé. A mluv anglicky."
"Budu se snažit. Nejsem v tom moc dobrý."
Fronta se pohnula a my už stojíme u turniketu. Zběsile lovím v kabelce jízdenku, když tu mě ten francouzský přízrak pustí před sebe, pokyne rukou, ať vlezu do turniketu a vecpe se tam se mnou. Lanovkou jsme nahoře hned, je kratší než na Petřín.
Schody pod kostelem jsou obsypány lidmi. Uprostřed vyhrává kapela. Všude se motají černí prodavači piv. Sedneme si na schody a můj Francouz mi kupuje pivo. Sobě ne. Myslí si, že mě opije? Snaží se vyprávět mi něco o Paříži, ale jeho angličtina je nesrozumitelná. Ptá se mě, jestli jsem Ruska. To mi příliš nelichotí. Koupí mi ještě další dvě piva, zvedáme se ze schodů a vede mě dál, do malých malebných uliček na kopci. Je o kousek vyšší než já, tmavé vlasy a oči, větší nos. Docela typický dobře oděný Francouz. Pořád mě chce držet za ruku. A taky se pořád ptá, jestli je všechno v pořádku a jestli mi něco nevadí. Nevadí. Je mi jasné, co po mě chce. Zpátky dolů jdeme po schodech,  zastavíme se asi vprostřed, kde hraje další kapela nějaký  utahaný romantický cajdák, chce se mnou tančit, osahávat mě a líbat. Tahle hra mě moc nebaví, ale nechám se. Potřebuji nějaké nové vjemy. Chce mi ukázat Moulin Rouge. Cestou koupí v nějakém arabském krámku víno a sýr (nejsem si jistá, jestli je to běžné nebo na mě chce dělat dojem svým echt francouzstvím) a když dojdeme ke kabaretu, poprosí kolemjdoucí, aby nás vyfotila na jeho telefon. Je to ohromně divné. Pak se mě zeptá, jestli s ním půjdu na byt. Jako bych to celý večer nečekala. Souhlasím. Projdeme pár ulic a vejdeme do dveří jednoho z domů. Jaké je moje překvapení, když zjistím, že jsme se objevili na recepci jakéhosi hotelu. Francouz mě prosí, ať chvilku počkám, pak se začne dohadovat s recepčním. Myslí si, že nerozumím francouzsky, ale já rozumím až příliš. Chce po recepčním pokoj pro dva za cenu pokoje pro jednoho a odůvodňuje to tím, že to bude rychlé a já tam spát nebudu. Lakomec.
Ale už tam jsem. Neuteču.
Jdeme nahoru temným úzkým schodištěm. Náš pokoj je v jednom z nejvyšších pater. Celý hotel působí ponuře a zašle. Pokoj to všechno ještě v mnohém překoná. Jen špinavá postel a paravan.Odlézající tapety. Za paravanem se skrývá bidet. Na zemi je prošlapaný koberec. Neuklízelo se tu od Velké francouzské revoluce. Francouz vidí můj zděšený výraz, raději otevře víno, nalije mi "pij".  A pustí televizi. Ptám se ho jestli se chce dívat na porno. Prý ne, nedíval by se na porno, když je s ženou. Na porno ne, ale na zprávy ano.
Chce po mě ať se svléknu. Udělám to jen velmi nerada. Raději šoustám v šatech, jen se staženými kalhotkami. Nebo v pěkném prádle. On se taky úplně svlékne a lehne si nade mně. 69. Hltá moje šťávy, já se trochu flákám, jen mu ho honím rukou. Pak je mi ho trochu líto, sednu si na kraj postele a zahraji mu nějaké divadlo. Prstím si kundu, štípu se do bradavek a kroutím se jako posedlá štětka. Nahlas vzdychám a koukám mu střídavě na péro a do obličeje, abych viděla, jaký má moje představení účinek. Frantík skoro slintá a ocas má napružený k prasknutí. Vytáhnu ze sebe prsty, chci si je mlsně olíznout - trochu se leknu - jsou od krve. Ptám se ho, jestli si toho nevšiml, když mě lízal. Všiml. A nevadilo mu to. Mísí se ve mě zhnusení se vzrušením.
Nemá gumu. Vysvětlím mu, že krvavá, s cizincem na ostro nepůjdu. Nevadí mu to ani v nejmenším a chce se udělat mezi stehna. Lehnu si na břicho, zasune ocas mezi moje měkká stehna a za pár chvil se vystříká na postel. Jsem  znechucená. Prosí mě, abych se s ním sešla i zítra. Dávám mu své telefonní číslo, ale předem vím, že mu položím telefon, až zavolá.
Obleču se, spěchám domů. Kousek od bytu natrefím na černého kluka, který mě přemlouvá, abych s ním šla pít a pak na hotel.
"Ale já se právě z jednoho vracím..."